Victor Horta | |
---|---|
Victor Horta (1900) | |
Narození | 6. ledna 1861 Gent Belgie |
Úmrtí | 8. září 1947 (ve věku 86 let) Brusel Belgie |
Místo pohřbení | Ixelleský hřbitov |
Alma mater | Královská akademie krásných umění v Bruselu |
Povolání | architekt, designér, urbanista, učitel a stavitel |
Rodiče | Pierre Horta a Henriette Coppieters |
Manžel(ka) | Pauline Heyse (1881–1906) Julia Carlsson (od 1908) |
Děti | Marguerite Horta Simonne Horta |
Významná díla | Hôtel Tassel Hôtel Solvay Hotel van Eetvelde House & Atelier Horta Palác krásných umění v Bruselu … více na Wikidatech |
Ocenění | důstojník Řádu koruny |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Victor Pierre Horta (6. ledna 1861 Gent – 9. září 1947 Brusel) byl belgický architekt a designér, jeden ze zakladatelů secese. Byl horlivým obdivovatelem francouzského teoretika architektury Eugèna Viollet-le-Duca a jeho Hôtel Tassel v Bruselu (1892–1893), často považovaný za první secesní dům, vychází z Viollet-le-Ducova díla. Zakřivené stylizované rostlinné formy, které Horta použil, zase ovlivnily mnoho dalších, včetně francouzského architekta Hectora Guimarda, který je použil v prvním secesním bytovém domě, který navrhl v Paříži, a ve vstupech, které navrhl pro pařížské metro.[1] Je také považován za předchůdce moderní architektury pro své otevřené půdorysy a inovativní použití železa, oceli a skla.
Hortova pozdější tvorba se odklonila od secese a stala se geometričtější a formálnější s klasickými prvky jako jsou sloupy. Velmi originálně využíval ocelové rámy a střešní okna, která do staveb vnášela světlo, otevřené půdorysy a jemně navržené dekorativní detaily. K jeho pozdějším významným dílům patřil dům Maison du Peuple (1895–1899), bruselské Centrum výtvarného umění (1923–1929) a bruselské centrální nádraží (1913–1952). V roce 1932 Hortovi král Albert I. udělil titul barona za zásluhy v oblasti architektury.
Poté, co secese přestala být oblíbená, byla řada Hortových staveb opuštěna, nebo srovnána se zemí. Čtyři z jím navržených budov v Bruselu byly v roce 2000 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO: Hôtel Tassel, Hôtel Solvay, Hôtel van Eetvelde a Hortův dům.[2]